Pravidelnou schůzku klubu jsme v tu středu zahájila o hodinu dříve.
Byla vernisáž k výstavě fotosoutěže Živá Třebíč, na které
několik našich kolegů uspělo. Mirinda si odnesl druhou cenu a Junior

hnedle tu první. Myslím, že si to kluci zasloužili, věřím že by uspěli
i ve větší konkurenci.
Účastnila se také Vjerka, její fotografie byly na výstavě také vystaveny.

Po kolečku ocenění, hovor, sklenka, hovor, malá bašta jsme se vydali
do „klubovny“. Povídat dál a promítat.

Někdo cestou odešel domů, někdo naopak do klubovny přibyl.
Jelikož jsem avízoval minule, že jsem měl připravenou sérii svých fotek,

„Martin v lese“, ptalo se pár kolegů zda dnes bude promítnuta.

Tak se i stalo, pojal jsem to sondu do mého uvažování, pocitů, zážitků

a malého vysvětlení lesních prací a hospodářství.
Věřím, že jsem vás nenudil. Jelikož bylo více času na plátně, promítly
se i mé některé starší fotky a soubory.
V klubu opět  na podzim přibude pár dětí, tentokráte jsou na řadě
dvě naše kolegyně…je milé, že „děťátkování“ nekončí.
Jenže to píšu jako táta dvou synů. Slávek naopak prohlásil,
že snad z našeho baby-foto-klubu vystoupí.
Ale musím napsat, že naše foto-mámy mají velice zajímavé fotky
z doby očekávání i opečovávání.

Je zajímavé pozorovat jak  se měnilo složení našeho klubu
i z tohoto úhlu.
Byly dobrý ty časy, kdy jsme si udělali různé výlety, třeba na výstavy
do Brna. Tam to bylo vlakem vždycky fajn…a to bych rád v nějaké
dohledné době rád zopakoval.
Jen najít společný volný čas několika lidí…hmmm…výzva.

Martin    

P.S. Fotky od Pavla Rybníčka dole pod textem, jsou ze schůzky
        klubu z 4.března...kde jsem nebyl.

Tak náš Pepa Březina má výstavu v Zámeckých konírnách.
Přišlo se nás také pár podívat, návštěvníků vernisáže bylo dost.
O úvodní řeč Pepa požádal Borise Kjulleněna.
Vzpomínám si na jednu schůzku, kde lehce ovíněný Boris při
promítání právě Pepových fotek stále volal svým nezaměnitel-
ným přízvukem: !Ty jsy umňje veliký umělec, veliký umělec!“

Takže k tomu vlastně Boris měl namířeno a kdo z nás by tehdy
tušil, že bude skutečně slovem uvádět umělcovu výstavu.
Boris byl trošku nervózní, ale to vše se záhy vyrovnalo, neboť
Pepa ačkoliv je celkem tichý člověk se najednou rozpovídal
a vypadalo to na dlouhý úvod, který však Boris vymanévroval.
A Pepovo zvací věta: Nejdřív to jděte všechno sníst a vypít a

potom se podívejte na fotky“, vernisáž uvedla do hlavní části.
Pepa vše vybíral sám, jsou zde fotografie, které si pamatuji

ze schůzek ( i s vyprávěným příběhem ), a i ty které jsem
viděl vlastně poprvé.
Tematicky vhodně řazené, pěkně adjustované a vystavené.
Pepa chválil všechny ty, kteří mu s instalací pomáhali.
Vtipným nápadem je věšák s Pepovou foto výbavou,
často vlastní konstrukce, a spací a kempovaní výbavou a samo-
tným oblečením fotografa. Kdo čeká super goretex , odlehčený
titanový stativ a podobné moderní vynálezy, bude velmi
překvapen s čím lze i teď v přírodě pobývat, přežívat, nocovat.
Podotýkám, že Pepa jezdí snad kromě mrazivých zimních
měsíců celoročně, sám a třeba i na několik nocí.
Občas se své rodině mobilem po pár dnech přece jen ozve, aby
rozředil jemné obavy a nervozitu, a zase se vnoří do svého
velikého, tichého, nádherného, přírodního světa, jehož proměny,
zvuky a vůně tolik rád vnímá.
Je toho tolik, co nám Pepa o sobě a svém putování již vyprávěl,

ale ještě více bude toho, co nám neřekl, toho, co si nechává pro sebe, toho co je někdy nepřenosné, nesdělitelné.

Proto si můžete vytvořit při pozorování jeho fotografií svou
verzi příběhu, kde třeba objevíte něco z toho Pepova světa ticha.

Martin    

Únorová schůzka proběhla ještě opět mimo „naši“ klubovnu .
Ale v salonku Vinohrádku nad Babou bylo velmi útulno.

Pěkný prostor, promítací plátno a PC projektor, krb hořel.
Jasan, už slyším některé škarohlídy, že tam potom nebylo tak
teplo atd. Musíte ale uznat, že tam bylo vesměs velmi dobře

o nás postaráno, a vše fungovalo.
Přišla i Vjerka, které jsem alespoň já záviděl vzdálenost od
restaurace domů. Myslím, že trumfla i Karla s Charlestonem,

můžeme to zkusit změřit, půjde zřejmě o rozdíl pár metrů.
Tématem byla zima, alespoň se mi tak zdálo, jak v hovorech,
tak v promítání.
Junior promítal foto z biatlonového mistrovství v Novém Městě.

Píchej, píchej, uhni, střílej, do toho, do toho!!!

Veliké debaty kolem snímků a sálavé teplo z krbu uvolnilo
nejednomu z nás i přes klidnou polohu endorfiny a od pravěku
skrytý avšak stále přítomný pud lovce zírajícího do magického

ohně, stočil občas debatu na téma muž-žena-jídlo-žena-lov-muž,

co muž  má dělat se ženou, ona s ním, co s ní dělat může atd.

Nejvíce pravěce diskutoval Roman J. To se nedá upřít.
Na plátně biatlon, závody dlouhé, ale dobré.

Mirindovy fotky rodiny, dvojčata jsou inspirující.

Vjerka a její ukázka „Jak to vlastně dělám, že to vypadá tak dobře“.
Uvítal bych příště rozhodně pokračování.
Protože pro mne  ta cesta od fotografického polotovaru k 
finálnímu záběru byla dost poučná.

Dobře naladěný Slávek, Mirinda, stavivší se Zdenál, křížovku

neluštící Lukáš ( nebo přece jen jo? ), podotýkající Karel
a klidně mlčící Pepa.

Můj malý Filip chtěl abych si od někoho půjčil foťák, když už
jsem takový amatér a nenosím jej sebou a dokonce i přepnutí na
jiný program…zrovna ještě frčel biatlon. Nešlo to Fífo…J.
Nestačil jsem promítnout své fotky z  „Práce v lese“,
ale vůbec jsem se nezlobil. Pokud nezbude místo pro promítání
jiných věcí, nevadí. Horší a trapnější byla situace opačná. 
Takže snad příště…zatím vás navnadím.

První schůzka klubu v tomto roce. Charleston je zavřený,
takže se scházíme v restauraci Vinohrádek nad Babou,
na konci Kočičiny.Přijde i Vjerka, ačkoliv to má dalekoJ.
Jak později zjistím, zapomněl jsem mailem obeslat Pavla Křečka,
ale ten se díky svému detektivnímu čichu zanedlouho objeví
mezi námi.Sejde se nás celkem dost, venku je zima a trochu sněhu
a my se dáváme pozvolna do vyprávění a povídání.
Vzpomínám na různé minulé schůzky, na to co se dělo,
kdo všechno již mezi nám zavítal, na mimořádně obsazené
i na ty kdy nám bylo jako do mariáše.
Dokonce jsme některé schůzky zrušili či odložili,
ale to bylo výjimečné.
Ty tam jsou časy, kdy jsem schůze zahajoval a měl připravené
témata na debatu. Dnes už snad z nedostatku času nejsem tyto
věci připravit,
a také nevím zda o to stojíte nebo zda je to v této chvíli důležité.
Ale ať už se bavíme o čemkoliv, jsme tam společně a jak jsem
již několikrát psal, myslím že právě TO je nejdůležitější.
Pepa Březina nás zval na autorskou výstavu svých fotografií, kterou má ke svému jubileu v prostorách zámecké konírnyv Muzeu na zámku. Řada z nás si plní rodičovské povinnosti,takže hovor je často i o těchto tématech, BABYklub, jo,jo.

Zda bude Zahrada Open zatím nevíme, budeme muset asi hledat
nějakou jinou formu a možná i jiný prostor, téma je otevřené.
Všichni měli takovou příjemnou povánoční náladu, kterou
ještě umocňoval sníh venku. Jak jsem klubu slíbil, tento rok
se hodlám v zapisování kroniky polepšit a nahodit web tímto
do starých kolejí. Prostě když zde budou přibývat novinky,
a TAKY FOTKY od vás členů, budeme se na něj dívat opět
více a častěji. Takže to vlastně také záleží i na vás.

Martin

Tak tentokrát jsme se po pauze, která byla loni opět a již potřetí sešli
na Novém hřbitově v Třebíči, abychom si vzpoměli na Pepu
Pavelku a zapálili za něj svíčky. A sešlo se nás celkem dost.
Byla to vlastně taková netradiční poslední schůzka klubu v roce 2014, a to doslova, neboť Silvestr byl přesně ve schůzkový termín.
Nevím jak vám, ale mě Pepa chybí. On byl vlastně tím tmelem
mezi námi. Na vše měl dost času, protože byl již sám bez každodeního starání o rodinu a měl chuť se ještě blejsknout.
A my mu ji dávali. My jsme vlastně byli benzínem do jeho
foto-motoru.
Teď je v klubu dost členů-rodičů, kteří se musejí každodenně
starat o rodinu a být přítomni tělem a duší při jejím žití.
Pokud vás to nevyšťaví, tak vám to určitě ubere plyn a točí
volantem na jinou stranu než by jste si přáli jet.
Já to tak mám a nepovídejte, že vy nee.
Je to však KRÁSNÁ starost a je nesmysl nechat si toto ujít.
Jen vám to spolkne skoro všechen volný čas. A vy si už nemůžete
užívat veškeré to tvoření kolem fotografie, neboť TO je to první
co z balónu, který klesá k hladině jezera Lago Di Pacarno,
odhodíte, abyste se v něm moc nevymáchali a vše ve zdraví přežili.
Proto i já klub navštěvuji co jen mohu, a vím že jsem mu dával více času a vkladu, ale nezlobte se na mne, teď to nejde,
teď prostě nemohu. Pozoruju, jestli se z vás nestávají takoví zapomenutí sirotci, ale s úlevou shledávám, že přes to vše
co jsem zde popsal klub šlape dál.
Díky vám ostatním, kteří stále máte chuť se vidět a vymýšlet
další a další věci...a fotografovat.
Rád vás potkávám Trefosáci.

Martin

P.S. V příloze je snímek od Juniora. Všimněte si...vše nepodstatné je zakryto...zbylo jen pár "ostrých" hochů.

 a já su bordelář a i když mi Pavel poslal fotky, které na schůzce udělal, tak já mu je na stránky nedal. Až teď po urgenci. Tak já se Pavle omlouvám.  Karel

Předpověď počasí slibovala babí léto, ráno to tak však rozhodně
nevypadalo, jen bylo nápadné teplo v té sobotní ranní mlze.
Jdeme pozdě jsem si myslel, když jsem se synkem Filipem
vykročil přece jen o pár minut déle než jsem plánoval.
Zatím na nás čekal pouze Karel, ostatní se začali scházet později.
Vešli jsme na dvorek-ZAHRÁDkU restaurace Lihovar a začali

rozdělovat plochy pro jednotlivé autory.
Jelikož nevystavovali všichni členové klubu, místa bylo dost.
Za Trefos vystavovali: Žaneta Malá ač nepřítomna tělem,  portréty
od ní kamarádi vyvěsili, Pavel Rybníček s vítacími plachtami s náměty
a záběry z Londýna, dále pak momentkami ze svého života ( řadu
z nich publikoval v projektu Week Of Life).  

Náš tichý poutník tichou krajinou Pepa Březina se svým „Sněhovým panelem“, kde se dalo hádat co komu co připomíná ( připomínám velký úspěch nejen u dětí, u panelu se hodně diskutovalo).
Vjerka Ryšková a její snové plachty připomínající impresionistické malíře,

a barevné čtverce s rodinnými náměty, které tak však ani nevypadaly, neboť dostaly díky stínům a situacím jiný rozměr a pocit.  
Mirek Teplý a jeho povedená dětská série synků Matěje a Kuby ( ne vždy
jsem se trefil s určením, je nelehké je hned rozeznat J ). Mít takto zachycené mládí svých potomků je skutečně paráda. Podařené.
Karel Pšenka jeho plakátová abstrakce mi připomněla loňský počin Pepy
Březiny. Karel nás však již nejednou překvapil změnou a podáním témat.
Vystavovali i dva hosté Daniel Valčík, a jeho šťavnaté čb model foto

s využitím pěkné tváře, moře, ženského těla a řemeslné zručnosti autora,     a Jiří Vlna, který nabídnul několik záběrů ztemnělé krajiny, kde Slunce

buď bylo nebo se na něj teprve čeká.

No a já? Vzadu u dětského koutku pěkně na luxferech nalepil jsem fotky sic staré, ale dosud nevystavované, 2x čb:  reportáž s výstavy psů a

lidového festivalu ( dědeček chtěl mít hospodu, ale vadili mu lidi J ).

Telegraficky:
Byli jsme mile překvapeni celkem početnou návštěvností, obsluha restaurace podle hovoru zaslechnutého u pultu také.

FaceBook je asi tedy pomocník svolávací…uznávámJ.
Přišel i bývalý člen Jarda Kršek (Jardo díky, příště se klidně zdrž a popovídej). Oproti tomu účast a návštěva nevyšla několika členům a přátelům klubu, všichni sic řádně omluveni, ale postrádáni.

Vyzkoušeli jsme si po nějaké době opět podzimní datum, počasí nám však přálo a chvílemi se mezi mraky skutečně vracelo pozdní léto.

Sešli se opět přátelé a stálí naši návštěvníci, kterým tímto jménem klubu děkuji za návštěvu.

Děkuji osobně všem svým fotopřátelům, kteří se hlavně o realizaci tohoto ročníku výstavy zasloužili ( Mirinda, Junior, Vjerka). Všem statním děkuji
za dobrou práci ve prospěch klubu.

Nesešli jsem se sice ve velkém počtu, ale na této schůzce živo bylo.
Pár lidí se omluvilo a pár nepřišlo (pro-hráli jsme zrovna hokej
s USA na Olympiádě), ale i tak jak jsem již psal, živo později bylo.
Chybělo i naše  "dukovanské křídlo" a "liga žen".
Debatili jsme trochu o možné letošní Zahradě Open, odpískali Zámostí a probírali členství v klubu a jeho výhody.
Ano, je načase opět zaplatit členské příspěvky na rok 2014.
Vždyť z těch peněz se hradí provoz webu (kde sice teď literárně
pauzíruju, slibuji info dodat), kde máme veškeré informace jak
pro nás, tak i pro ostatní návštěvníky.
Takže nejmenovaný dlužník z minulého roku se zamyslí a prosím
obě částky pošle na klubový účet, ostatní členy tímto žádám
o svižné zaslání příspěvku na tento rok.
Z baru za námi potom ještě přišel Boris K. a schůzka nabrala
trošku jiný směr. Promítání fotek Pepy B. "Ty jsy u mnjě
umělec, uplny machr", volal Boris nesčetněkrát. Chvála, volání
a podávání rukou nebralo konce. Ale bylo to milé Borisi, takže
až toto budeš třeba číst věřím, že se neurazíš a přijdeš se za náma
opět podívat.
Musím zde napsat, že kolekce Pepových fotek byla skutečně podařená a že je na čase se domluvit a začít připravovat Pepovi budoucí možnou výpravnější výstavu.
Taky se těším na další točení dokumentu o Trefosu, je další čas s tím nějak hnout dopředu. Pojďme spíchnout nějaký scénář.
Slovy K.H.Máchy volám "Slávku, Mirindo Vjeruško!"...nebo se
přidá ještě někdo další? Budu jedině rád.

Jaru zdar Martin